Soud dal za pravdu maturantce. Nově se u testů bude zkoumat i obsah otázek
Po státní maturitě 2012 zadal ministr Fiala audit a ustanovil odbornou komisi pro revizi státních maturit

Ondřej Hausenblas k úloze 28. v DT z češtiny na základní úrovni (e-mail z 10. 6. 2011)

Kdo je vypravěčem výchozího textu?
A) Karel Poláček
B) autor – nezávislý pozorovatel
C) postava přímo se účastnící děje
D) vedlejší postava stojící mimo příběh

Zásadní vadou je tu to, že v textu je student zkoušen z toho, zda Bylo nás pět četl. Je to sice pěkná četba pro všecky děti i dospělé, ale dobrovolná. Pokud jste si ji nezapsala mezi svůj maturitní „kánon“, nemají se Vás co ptát.

Další rysy úlohy 28:
Otázka zkouší studenty z toho, zda pochopili důležitou složku výstavby beletristického textu: že totiž „vypravěč“ je někdo jiný než autor.

Vysvětlení pojmu:
Autoři vytvářejí vypravěče v textu různými způsoby, které je dobře znát, aby si čtenář četbu užil a docenil významové roviny a odstíny. Jednou z významových rovin dobrého díla je právě to, že vnímáme, že nám ten příběh a komentáře a pocity prostě někdo podává - že se to „tak doopravdy nestalo“, a že to podání a komentáře jsou prostě vymyšlené jako všecka beletrie. Vypravěčem nějakého příběhu může být třebas nájemný vrah, nebo totálně zvrácená osoba, jímž však autor nebyl nikdy… (Např. v Řezáčově psychologické novele Černé světlo.)

V úloze je nesmyslná nabídka B, která může nespravedlivě žáka mást. Taková divná kombinace je leda snad v nějaké reportáži či cestopise nebo v memoárech. (Ale vzhledem k tomu, že každý, kdo něco cizího pozoruje, má své „závislosti“ plynoucí prostě z jeho života, výchovy, zkušenosti, je představa „nezávislého pozorovatele“ opět konstruktem, fikcí, záměrně vytvořenou vzpomínajícím, cestujícím či reportujícím spisovatelem…)

Na základní úrovni (pokud by se ovšem kdy během tvorby státních maturit byli nějací odborníci a učitelé vůbec dohadovali, jak náročná má ZÚ být!) by čtenář asi měl prostě nemíchat si v mysli skutečného autora a podavatele či vypravěče textu. Tedy vědět, že v knize napsaný vypravěč („já“) je uměle udělaný, a že i text, ve kterém vlastně nikde nepoznáme, kdo nám ho podává (obvykle v er-formě neboli v řeči o tom, jak postavy něco dělají a říkají), je také takto uměle nastavený, a nikoli že je to „zpověď autora“. To by stačilo.

Úloha z Bylo nás pět je v takto „testovačské podobě“ na základní úrovni vlastně chyták, záměrně matoucí (vinou neumětelství tvůrců testu). Na skutečné projevení toho, že student chápe to, že vypravěče autor vždy nějak stylizuje, vytváří, by musela být úloha podána jinak (například zda je možné, že jde o Poláčkovy vzpomínky z mládí…) Ale i zde by platilo, že se testuje v první řadě to, zda student knihu četl.


Zpět do dokumentů

Autorka otevřeného dopisu: Dana Večerková, dana.vecerkova@gmail.com
Správce webu: Daniel Kurowski, dakur@dta3.com